Navzdory přesvědčení lidí o tom, že „kočka vydrží vše“ mívá kočičí nárůdek časté úrazy – zlomeniny, jako následek svých vylomenin, pádů či srážek s auty.
S autem se potkalo i odrostlé bílomourovaté kotě z Berouna. Naštěstí onu „srážku“, při které kočka neměla šanci, z okna viděla všímavá paní a zavolala policii. Kočičku, téměř nechodící na zadní nohy, jsme si tedy převzali z policejní služebny. Ještě večer bílomourka dostala léky, po kterých se jí ulevilo. RTG druhý den odhalilo ošklivě zlomenou nohu na jedné straně a drobné „zlomeninky“ na pánvi na straně druhé, a tak lze těžko kočičce vyčítat neochotu stavět se na nožky. Kočička se nám po operaci vrátila o dva hřeby bohatší a o jednu hlavici stehenní kosti chudší, s ujištěním, že to časem nebude ani poznat.
Bylo nutné Floydovi, jak jsem jí „pracovně“ nazývala, zajistit individuální péči a neinfekční prostředí. Nešťastnou kočičku přijala do svého depozita paní Černá a pojmenovala jí Fílinka.
Tou dobou u pí. Černé pobývala i poslední dcera Mariánky, Všetečka, jen o měsíc mladší. Ty dvě utvořily nerozlučnou dvojku, ač Fílinka za Všetečkou stále ještě citelně pokulhávala. Fílinka i paní Černá nesly statečně podávání nezbytných antibiotik, ošetřování hřebem vzniklé ranky i další „operaci“ - vytažení hřebů zhruba po dvou měsících. Když Fílinka začala nohu zatěžovat, zpevnilo se jí svalstvo. Tlapka, která zůstala vlastně bez kostěného spojení s pánví, je teď už téměř nerozeznatelná od druhé, zdravé, kočička nemá žádné bolesti. To dokazuje její řádění se Všetečkou, které teď konečně stačí při hrách i její oblíbená pozorovatelna na nejvyšší skříni v kuchyni.
Za obětavou péči, utěšování při bolesti, ošetřování a krmení se paní Černé Fílinka odvděčuje oddanou péčí o koťata, která jsou teď v depozitu. Osm malých kuliček v ní vidí mámu, stále pečující, hlídající, zahřívající a olizující. Dokonce je i svolává kočičím hlasem, jaký používají mámy kočky na mláďata. A přitom je jen o pár měsíců starší něž ti prťavci. Je to zkrátka rozená chůvička.
Špatně snáší jen jednu věc, přepravku. To začne hrozivě vrčet a nadávat. Není divu - každá její cesta zatím končila na veterině, a to není nic příjemného. Naposledy cestovaly i se Všetečkou na kastraci. Blýská se jim ale na lepší časy, mají totiž předběžně zamluveno místo, kde by je chtěli obě, a tak by se nerozlučné kamarádky nemusely rozdělit. Držte prosím palce, ať vše vyjde.
Tedy snad happyend. Veterináři ale říkají, že tento typ poranění by kočka sama neměla šanci zvládnout, že by kosti samy nesrostly a vše by bez operace zřejmě skončilo fatálně. Kdyby si paní nevšimla, kdyby byla kočička jen o trochu plašší, kdyby pro ni nebylo volné místo v depozitu, kdybychom, v neposlední řadě, na operaci neměli… Fílinka zkrátka patří také mezi drahé kočky.
Další „zlomenou nohou“ přijatou v poslední době k nám do útulku je kocourek Tlapka. Paní, která už má od nás dvě bytové kočičky, na chatě krmí smečku divokých kočičáků. Jednoho dne přijela a jinak plachý kocourek se nechal bez odporu odchytit, jednu packu skládal v nepřirozeném úhlu pod sebe… Jeho zlomeninu by bylo také vhodnější operovat, kocourek měl ale silnou rýmu. Z rozhodnutí veterináře ale Tlapka operaci „utekl“, po zaléčení totiž RTG ukázalo, že je kost už částečně srostlá. Ne sice úplně přesně, ale tak, že kocourek dnes normálně, bez kulhání běhá. Je z něj velký mazel a spolu s bráškou čeká v depozitu na svou novou rodinu. Chcete ho?
Kromě Šmudly a Tlapky teď z téhož místa přibyla do depozita další tři malá koťata a jeden odrostlík, zatím se ale léčí ze zánětu dýchacích cest. Ještě se lidí bojí, časem z nich ale budou mazlíci. Šmudla a Tlapka teď dovádějí na šplhadle vysokém až ke stropu a kdo neví, nepozná, čí že ta zlomenina byla. Nemají žádné starosti. Já ale ano. Vím totiž, že pokud se nám nepodaří vykastrovat dospělé kočky z té smečky, budou nám přibývat další Šmudlové a Tlapkové s rýmou či něčím horším. Teď ale schází čas, místo pro dočasné umístění po kastraci a především finance na řešení vícečlenné „smečky“. I taková je „útulková realita“.
Pokud byste chtěli podpořit péči o nemocná a zraněná zvířata, můžete poslat příspěvek na účet OS podbrdska. Číslo účtu je 152335352/0600 (kontaktní údaje). Hodnotu materiálních i finančních darů poskytnutých této organizaci lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu.
Související články:
 přidat do oblíbených |  poslat e-mailem |  vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
drahé kočky (2004-12-29 05:07:28, PetraJ) Odpovědět
Kočičí smečka ze které pochází Šmudla s Tlapkou vznikla nenápadně asi před pětadvaceti lety, kdy se nedaleko naší chaty objevila chlupatá, do růžova zbarvená kočka. V té době byl ještě domek vedle nás obydlen a kočka chytře usoudila, že kde se uživí pes, je šance i pro ni. Našla tam pro sebe i dost schovávaček, kde čas od času vyvedla své potomky. Obvykle je "protrhala" příroda, ale i tak jich vždy několik zůstalo. Časem venkovský domek osiřel, ale kočky se dále držely okolo naší chaty, kde jim podstrojoval můj tchán. Samozřejmě, že se i vytrvale množily, ale příroda /a asi i člověk/ udržovala počet koček na čísle kolem deseti. Loni osiřela i naše chata a kočky se snažily seč mohly. Starý kádr čítá osm různě starých děvčat /hoši se u nás nějak nedrží/ a letos se jim opravdu dařilo. Lidský prvek jim nijak neškodil, naopak krmit jsme je nepřestali a koťat se urodila spousta. Příroda si sice vybírá jen ty odolnější, ale člověk už jí nepomáhá a tak při podzimu bylo, kromě osmi matek, kolem chaty ještě asi osm jejich letošních potomků /což je zhruba polovina letošní úrody/. Mnohokrát jsem uvažovala o tom, že bych nechala kočky vykastrovat. Bohužel nemám dost finančních prostředků /kastrace jedné kočky u nás stojí 1000,-Kč, pokud nenastanou nějaké komplikace, no, a manžel, kromě krmení, není ochoten na tyto kočky vynakládat žádné finanční prostředky, ono stačí, že jsem domů "vmáčkla" tři kočky, z nichž dvě trpí alergií, a jedna z nich má problémy ještě s ledvinami, takže náklady na veterináře manželovi raději nesděluji, vyhodil by mě asi i s kočkami/. Ale i kdyby se mi podařilo zajistit zákrok veterináře. nedovedu si vůbec představit jak bych o své polodivoké kamarádky po "operaci" pečovala. Jsou plaché, možná bych je vůbec neodchytila, ale kdyby ano, určitě bych si s nimi neporadila ani u veterináře, a co bych s nimi udělala po zákroku vůbec nevím. Nemám kde je nechat v karanténě a tak bych jim¨neuměla poskytnout dostatečnou pooperační péči. Tlapku se zlomenou nohou a Šmudlu jako doprovod, jsem domů sice, přes odpor manžela vzala, ale po této zkušenosti už žádné další kočky domů nedovolí. Nehledě na to, že invaze neduhů koček venkovních ohrožuje chatrné zdraví koček domácích. Jsem moc vděčná útulku, že v něm našlo azyl šest nejpotřebnějších zvířátek, která by zřejmě zimu nepřežila a moc prosím všechny, kteří by mohli přispět na kastraci a pooperační péči o "naše" zasloužilé matky, aby pomohli. Jaro se blíží a „naše“ dámy jsou snaživé.
kastrace koček (2004-12-29 06:58:13, irena) Odpovědět
Posílám peníze na kastrace a přeléčení koček . Irena
Moc děkuji (2005-01-04 14:51:38, PetraJ.) Odpovědět
za kočičky i útulek. Snažím se alespoň věnovat útulku trochu času, když už nemám dost peněz a tak jsem moc ráda když se najde někdo, kdo zase může věnovat nějakou tu korunu. Ještě jednou děkuji.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
